S.P.Q.X.


VŠECHNY OSOBY A UDÁLOSTI - DOKONCE I
TY, KTERÉ JSOU ZALOŽENÉ NA SKUTEČNÝCH
OSOBÁCH - JSOU ZCELA SMYŠLENÉ, VŠECHNY
VÝROKY ZNÁMÝCH OSOBNOSTÍ JSOU
PŘEVYPRÁVĚNY... UBOZE. NÁSLEDUJÍCÍ TEXT
OBSAHUJE SPROSTÁ SLOVA, A PROTO BY
HO NEMĚL NIKDO ČÍST.


JOXER's Adventures: The Final Chapter



Odpočinek: Nutné Dobro (Epizoda IV)
Joxer se už delší dobu povaloval na vyprahlé zemi plné drobného kamení. Válel se tak už celé hodiny a soustředěným výrazem pozoroval poklidně plynoucí oblaka. Nijak ho ani nevyrušilo blízké zaskřehotání přelétávajícího jestřába. Jen ležel a snil. Nic jiného ho v tuto chvíli nezajímalo. Vůbec nebral na zřetel lehký deštík, který ho nečekaně začal skrápět teplými kapkami. Jeho pozornost neupoutalo ani zašustění přicházejících kroků po kamenech. Ležel a vlhkost se mu začínala prodírat skrze brnění. Nevadilo mu to. Už dávno přestal myslet. Nemyslel na Gabrielu, ani na Xenu či kohokoliv jiného. Teď snil o budoucnosti, ne o minulosti, a vše ostatní mu bylo jedno. Nad jeho hlavou se objevila blonďatá tvář. Callisto se usmála. Joxer si jí nevšímal. Callisto ho opatrně obešla a zvědavě si ho prohlížela. Přišlo jí k smíchu, když zjistila, že čiperní mravenci si už přes něj udělali cestičky, jako by jeho tělo byla jen další terénní nerovnost, kterých jim příroda nastražila již tisíce. Pobíhali po něm a soustavně něco přenášeli. Obratně se vyhýbali dešťovým kapkám, jako by snad dokázali předvídat kam dopadnou. Callisto sebrala ze země větší kámen a sklonila se nad Joxera. Pomalu mu ho položila na hruď a zkoumala smutný výraz jeho tváře. Když dokončila malou mohylu, pokusila se o smutný nápěv, který jako malá kdysi slýchávala zpívat staré ženy v Ciře, když vyprovázely zesnulé. Joxerovi to nevadilo, převalil se na bok a dál odpočíval pod kamennou mohylou. Callisto se ještě naposledy otočila a pak zmizela kdesi v dálce.


Odpočinek: Započatá cesta (Epizoda V)
Joxera pomalu přestávalo bavit stále jen ležet. Jsem tu už příliš dlouho, pomyslel si. Jsem tu už příliš dlouho, pomyslelo si i jeho tělo. Kamenná mohyla se rozsypala a Joxer vstal. Část jeho těla to nepovažovala za rozumné a spokojeně odpočívala dál ve vyhřáté mohyle. Právě se stmívalo a Joxer doslat hlad. Zadíval se na první vycházejí hvězdičky a zasnil se... Po hodině cesty došel do malé vesnice. Lidé křičeli. Toho si nevšímal. Měl hlad. Vešel do taverny. Křik. Joxer si poručil mozek. Nikdy předtím si nepomyslel, že získat ho není tak lehké. Obzvláště když se lidé brání. Po jídle křik utichl. Joxer dostal znovu hlad a vypravil se prohledávat ostatní domy ve vesnici. Sotva vyšel před tavernu, promítl se mu před očima během zlomku sekundy celý jeho život. Bylo to už podruhé a tak se o to tolik nezajímal. Lehnul si na zem a odpočíval. Kovově stříbrná obruč se pozvolna přestávala chvět v dubových dveřích taverny a její černovlasá majitelka se poškrábala na noze. Svědění ustalo.


Odpočinek: Hledět smrti za zády do očí (Epizoda VI)
Vesničané sebrali odpočívajícího Joxera a odnesli jeho tělo za vesnici na malý hřbitov. Joxerovi to nikterak nevadilo. Ani jim nenadával. Vychutnával si ten sebevědomý klid letní noci a odkudsi z hlubin okolních lesů se k jeho uším prodralo vlčí zavytí. Vesničané položili Joxerovo značně aromatické tělo na zelený koberec nízké trávy a shromáždili se kolem něj do kruhu. Z davu vystoupil starý muž a sklonil se nad Joxera. Vytáhl z rukávu naostřený osikový kolík a s nápřahem mu ho zarazil přímo do srdce. Tedy alespoň se to domníval. A domníval se správně. Joxerovi to přišlo celkem vtipné, ale nezasmál se. Pak mu rozevřeli ústa a až k prasknutí mu je vycpali česnekem. Pořád se nesmál. Nakonec ho svázali do kozelce a oddělili mu hlavu od těla. Někde na jeho tváři se objevil úsměv. Neurčitý... Poslední lopata hlíny dopadla na jeho hrob a spokojení vesničané odešli zpět do vesnice. Joxer se pořád usmíval. Měl důvod. Oni si mysleli, že je upír. Spletli se. Joxer byl zombie. A tak všechna ta opatření proti jeho návratu byla zbytečná. Vstal a zívnul... Černovlasou majitelku kovově stříbrné obruče znovu zasvědilo na noze.
  KONEC


Odpočinek: Bojovnice... Princezna... Tulačka... a hladový tučňák (Epizoda I)
"Bylo nebylo", začal radostně tučňák, ale v ten okamžik ho to přestalo bavit a pak jen otráveně dodal, "a zazvonil zvonec, pohádky je konec." A dál opravdu nepokračoval... Joxer přešel devatero hor, devatero dol, překročil devatero lesů a jedenáctero řek. To mu nějak nezapadalo do příběhu a tak se o dvě vrátil. Teď už mu to připadalo věrohodnější. Otřel jsi hovno z boty a zahnul do leva. Po chvilce se vrátil zpátky do záběru, ale tentokrát se vydal vpravo. Napodruhé se trefil. Pokračoval v cestě, která by mohla být jeho osudovou. Kdyby někoho býval potkal... Xena se znavená bojem a menstruací trmácela domů do Amfipolis a touhle cestou opravdu nešla. Joxer ji zdaleka minul... Lila se právě česala před zrcadlem, ve kterém jí vše připadalo nějak převrácené, a na chození po cestách neměla ani pomyšlení, ani obuv. Ji také Joxer minul... Meg se právě držela za ruku a nadávala si, že ne všechny věci, které jsou rudé a žhnoucí, musí být hodně vzrušené a připravené na sex. Obzvláště když ty věci jsou rozpálená pánev na smažení. Takže ji také Joxer minul... Nakonec minul i hladového tučňáka, který na něj z osobních důvodu čekal v kanceláři Universalu. Tučňák marně přemýšlel, proč ho napadla zrovna pohádka o člověku, kterého nikdy v životě nepotkal. Připadalo mu to celé nesmyslné. Joxer si přerovnal helmu, podrbal se v rozkroku a pokračoval v cestě.


Odpočinek: Návrat Kapišto (Epizoda II)
Callisto se vracela. Sama netušila, odkud že se to vrací, ale když to bylo ve scénáři, tak aby dostala zaplaceno, tak se prostě vracela... Joxer pokračoval ve své cestě. Něco pod ním křuplo. Hlemýžď neslyšně zaklel a poklidně se odebral za hlemýždím Cháronem, aby ho převezl do hlemýždího Hádu. Joxer poklidně pokračoval v cestě. Nahlédl do scénáře a pak se zarazil. Opět se rozešel. Dal se do běhu. Asi po dvou minutách přiběhl na vršek jednoho kopce a dole zahlédl černovlasou bojovnici a blonďatou nebojovnici. Zařval na ně, že se vrátila Callisto. Černovlasá bojovnice, vůbec netušila, kdo je Callisto a proč na ně nějakej šašek řve, že se vrací. A opravdu, Callisto se objevila za Joxerem. Rozmáchla se mečem a zaútočila na černovlasou bojovnici... hladový tučňák se zamyslel, jestli tolik krvavých scén může vůbec vložit do pořadu pro děti. Asi jo... střeva se vyhrnula z břišní dutiny a s plesknutím dopadla na mramorovou podlahu říčního koryta. Druhý úder a na střeva snoubící se se sotva utvořenou stolicí dopadly další vnitřní orgány - plíce, slinivka, játra, srdce, ledviny - zkrátka celej pajšl. Celý říční tok se zabarvil rudou krví a všude se objevily nenasytné piraně... hladový tučňák začal marně přemýšlet, jaké by mohlo plynout ponaučení z toho, že hlavní kladná postava je brutálně zavražděna hned před zápletkou aniž by vůbec něco učinila. Nic ho nenapadlo a tak vymyslel drobnou změnu... Černovlasá bojovnice vstala, nasoukala si vnitřnosti zpět do těla a prohodila, že si musí odskočit. Blonďatá nebojovnice se cítila osamělá a tak taky prohodila, že si musí odskočit.... hladový tučňák pochopil, že zde se mu to dostalo jaksi do slepé uličky a tak to raději ukončil.


Odpočinek: Byvší tam, udělavší prd (Epizoda III)
Joxer zůstal sám, ne obyčejně sám jako když v jeho dohledu není nikdo další, ale opravdu sám, kdy v celém příběhu není už žádná další postava, jen on, Joxer Mocný. Tahle samota v něm mohla klidně vzbudit pocit smutku, prázdnoty, beznaděje. Jenže Joxer tohle zažíval neustále a tak mu to ani tentokráte nijak zvláštní nepřišlo. A i teď udělal to, co vždy, urovnal si na hlavě helmu a pokračoval ve své cestě. Pokolikáté už? To netušil, ale jako pokaždé v téhle situaci, ho zžírala jedna otázka. Proč on se musí neustále plahočit po nějaké všemi zapomenuté cestě, když je dost dobrý a oblíbený herec na to, aby mu studio udělalo vlastní show? ...hladový tučňák dostal nápad. Modré nebe bylo osvícené zlatavým sluncem a sem tam se po něm přehnal menší bílý mráček. Občas bylo možno zaslechnout i křik jestřába, jehož silueta se rýsovala vysoko na obloze. Líný vítr proháněl prach mezi drobnými kameny. Callisto si naposledy prohlédla svou postavu a pro efekt si ještě přerovnala prsa v kožené vestě, aby vypadala lépe. Omočila špičku šipky ve flakónku jedu a připravila se do střehu... Joxer prováděl svou obvyklou činnost. Náhle se zasnil, jaképak by to asi bylo, kdyby mohl najednou přestal o všem přemýšlet a ponořit se do klidu nevědomý. Šipka sice nezasáhla svůj plánovaný cíl. Ale co? Joxer náhle začínal mít pocit, jak mu pomalu na mysl stoupají již dávno zapomenuté útržky jeho života. Zastavil se, aby si je mohl pořádně prohlédnout. Připadaly mu všechny známé. A aby ne, když byly jeho vlastní. Tuze se mu zalíbily, a proto se raději položil, aby se je mohl pořádně užít. Válel se na vyprahlé zemi plné drobného kamení a už dávno ho přešly myšlenky na dětství. Teď se soustředil jen na pozorování oblohy. Azurově modré oblohy s poklidně plynoucími oblaky.


Odpočinek: Srdce kalhot (Epizoda VII)
Malý červík se pomalu prohlodával skrze tvrdou kost k tomu nejlepšímu, co můžou malý zdechlinami se živící červíci za svůj život poznat - slaďoučký mozek. Prorazil poslední zbytky lebeční kosti a zasněně se připravil k zakousnutí se do očekávané pochoutky. Avšak dlouhý let a nemilosrdný dopad na tvrdý vnitřek lebky mu vnutily neodbytnou myšlenku, že se někde něco muselo šeredně posrat a že Zeus to s Opaskem zemské tíže, který připoutával vše zpět k povrchu země, neprovedl nejšťastněji a v mnohém, by měl udělat opravy. Zvláště v případech, kde se vyskytují malý červíci... Mezitím se Joxerův mozek pokusil o nenápadné vniknutí do Gabrieliny mošny. Přiblížil se z pod keře k otevřené mošně a vyčkával na vhodný okamžik, kdy se Gabriela bude více věnovat Xeně a přestane tolik okounět po okolí. Jedno oko neustále sledovalo pootevřenou mošnu a druhé jako předsunutá hlídka lpělo na zelené sukýnce bardky z Potadeii. Gabriela si se znechuceným úšklebkem seškrábla klacíkem slizké oko ze své sukně a zahodila ho do roští. Pak se dál věnovala Xeně. Joxerův mozek vytušil, že teď, když je Gabriela soustředěná na sundávání Xeniných svršků, bude nejlepší příležitost k proniknutí do mošny a vyrazil vpřed. Povedlo se, oddechl si Joxerův mozek a začal se uvelebovat uvnitř mošny. Jenže po chvilce ho napadlo, že ho vlastně vždy zajímalo, co Xena a Gabriela dělají o samotě, když jsou vlastně pořád spolu a ani je nikdy neviděl s nějakou mužskou společností. Tedy kromě toho když byl s nimi on sám, samozřejmě. Červík zvědavosti začal pozvolna nahlodávat jeho klid. Zvenčí zaslechl pobavené zachichotání a to ještě víc zburcovalo jeho zvědavost. Přisoukal se k otvoru mošny a vystrčil své zbylé oko ven. Ke svému zděšení spatřil, jak se nahý Gabrielin zadek blíží k mošně. Gabriela dosedla... Když se Joxerovo oko vzpamatovalo, byla už hluboká noc. Líně se houpalo připíchnuté na větvi jakéhosi keře a tupě zíralo dolů. Počítalo pobíhající mravence a nakonec spokojeně usnulo.